Gustav Mahler
a Jihlava Home 

Gustav Mahler, hudební skladatel a dirigent

Narozen 7. 7. 1860 v Kalištích u Humpolce, rodiče Bernard Mahler a Marie, rozená Herrmannová. Zemřel 18. 5. 1911 ve Vídni.

22. 10. 1860

Bernard Mahler s rodinou se stěhuje z Kališť do Jihlavy, kde bydlí v podnájmu v domě č.p. 265 v Brtnické ulici (dnes Znojemská 4)

1869–1875

Gustav Mahler řádným studentem jihlavského gymnázia

13. 10. 1870

první veřejný koncert v Městském divadle

5. 11. 1872

Bernard Mahler kupuje dům č.p. 264 v Brtnické ulici (dnes Znojemská 6)

11. 11. 1872

na veřejné akademii gymnázia k Schillerovu výročí uvádí G. Mahler s velkým úspěchem Lisztovy klavírní variace na Mendelssohnův Sen noci svatojánské

20. 4. 1873

koncert v Městském divadle na počest sňatku v panovnické rodině; G. Mahler sklízí velký aplaus za Thalbergovu klavírní fantazii na téma z opery Norma

17. 5. 1873

při příležitosti jubilea Mužského pěveckého spolku opakuje týž koncert v sále hotelu Czap

1875–1877

G. Mahler studuje gymnázium v Jihlavě jako privatista

1875–1878

posluchač vídeňské konzervatoře

31. 7. 1876

koncert konzervatoristů G. Mahlera a Richarda Schramla v hotelu Czap

12. 9. 1876

koncert G. Mahlera v hotelu Czap; uvedl zde i své skladby Sonáta pro housle a klavír a Kvartet pro dvoje housle, klavír a violu

12. 9. 1877

maturita na jihlavském gymnáziu

1877–1879

studium filozofie, historie a dějin hudby na filozofické fakultě vídeňské univerzity

24. 4. 1879

G. Mahler účinkuje na slavnostním koncertu na počest 25. výročí sňatku císařského páru v Městském divadle

září 1882

diriguje v Městském divadle dvě představení operety Franze Suppé Boccaccio

11. 8. 1883

G. Mahler vystupuje jako klavírista a dirigent na akademii v Městském divadle, pořádané ve prospěch Červeného kříže - poslední koncert v Jihlavě

18. 2. 1889

zemřel Bernard Mahler

11. 10. 1889

zemřela Marie Mahlerová

vánoce 1889

pravděpodobně poslední návštěva G. Mahlera v Jihlavě, kde měl až do své smrti domovské právo

Gustav Mahler byl za svého života ceněn především jako dirigent, který do symfonického orchestru přinesl mnoho nových prvků. V letech 1880–1911 vystřídal několik působišť:

květen–červenec 1880

Bad Hall, sezónní lázeňský orchestr

3. 9. 1881–1. 4. 1882

Lublaň, Krajinské divadlo

10. 1.–17. 3. 1883

Olomouc, Královské městské divadlo

21. 8. 1883–29. 6. 1885

Kassel, Královské divadlo

1. 8. 1885–15. 7. 1886

Praha, německé Královské zemské divadlo

1. 8. 1886–17. 5 1888

Lipsko, Městské divadlo

1. 10. 1888–22. 3. 1891

Budapešť, ředitel Královské uherské opery

26. 3. 1891–24. 4. 1897

Hamburk, Městské divadlo

26. 4. 1897–9. 12. 1907

Vídeň, umělecký ředitel Dvorní opery

21. 12. 1907–8. 4. 1911

New York, pohostinské působení v Metropolitní opeře, současně vedl tamní Filharmonickou společnost

Podle dirigenta Knuda Martnera uvedl Gustav Mahler v rámci 302 koncertů 358 hudebních děl od 90 skladatelů, což představovalo při opakování asi 1 100 hudebních výstupů v evropských a amerických městech. Ze skladatelů uváděl nejčastěji Wagnera, Beethovena, Schuberta, Strausse, Čajkovského, Mendelssohna a Mozarta, z českých pak Smetanu a Dvořáka. Často řídil své vlastní skladby.

Gustav Mahler – skladatel je považován za posledního velkého symfonika 19. století, který zároveň otevřel nástup moderně. Jeho díla měla silný vliv především na tvorbu Schönbergova okruhu. V 60. letech 20. století byl znovu objeven jako významný symfonik a písňový skladatel pozdního romantismu. Jeho hudba fascinuje propojením různých žánrových prvků lidové a užitkové hudby s velkou symfonickou formou a hlubokým duchovním nábojem.

Symfonie

Symfonie č. 1 D-dur, 1888 (pro velký orchestr)
Symfonie č. 2 c-moll, 1894 (pro soprán a alt sólo, smíšený sbor a velký orchestr)
Symfonie č. 3 d-moll, 1896 (pro alt sólo, dětský a ženský sbor a velký orchestr)
Symfonie č. 4 G-dur, 1900 (pro soprán sólo a velký orchestr)
Symfonie č. 5 cis-moll, 1902 (pro velký orchestr)
Symfonie č. 6 a-moll, 1904 (pro velký orchestr)
Symfonie č. 7 e-moll, 1905 (pro velký orchestr)
Symfonie č. 8 Es-dur, 1906 (pro dva soprány a dva alty, tenor, baryton a bas sólo, dětský sbor, dva smíšené sbory a velký orchestr)
Symfonie č. 9 D-dur, 1909 (pro velký orchestr)
Adagio z nedokončené symfonie č. 10 Fis-dur, 1910 (pro velký orchestr)
Píseň o Zemi, 1908 (písňový cyklus pro tenor a alt nebo baryton sólo a orchestr, řazený mezi symfonie)

Kantáta

Žalobná píseň, 1880, přepracováno 1898 (pro soprán, alt a tenor sólo, smíšený sbor a velký orchestr)

Písně s orchestrem

Písně potulného tovaryše, 1884 (pro baryton nebo alt sólo a velký orchestr)
Chlapcův kouzelný roh, 1892–1895 (pro alt nebo baryton sólo a velký orchestr)
Písně o mrtvých dětech, 1901–1904 (pro alt sólo a velký orchestr)
Dvě písně, 1899 (pro alt nebo baryton s průvodem klavíru nebo orchestru)
Pět písní, 1901–1903 (pro alt nebo baryton sólo a velký orchestr)

Písně s klavírem

Čtrnáct písní a zpěvů z mládí

Podrobnější životopis viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Gustav_Mahler